Krátký rozhovor s Káťou o její tvorbě, o Čáslavi, o výstavě mycelium/NOVA FORMA 2, která se uskuteční v Gumárně a na Pragovce na jaře 2022
Čtyři otázky pro čáslavskou výtvarnici MgA. Kateřinou Strach Tichou
Kateřina Strach Tichá odešla po maturitě na čáslavském gymnáziu studovat do Prahy na Akademii výtvarných umění (2007); absolvovala v ateliéru Intermediální tvorby prof. Milana Knížáka. Stala se členkou Spolku sochařů České republiky, zvítězila v soutěži o portrét Elišky Junkové (2017) a v soutěži o portrét Františka Janečka (2019). V loňském roce vytvořila pro zdejší gymnázium pamětní desku prof. Bohumila Böhma.
Kdo a jaké okolnosti formovaly tvoje rozhodnutí stát se výtvarnou umělkyní?
Víš, já nevím, zda jsem se někdy vůbec rozhodla stát se „výtvarnou umělkyní“, dodnes mám z označení „umělkyně“ ve spojení se svojí osobou divný pocit. Od malička, co si pamatuji, mě bavilo kreslit a vůbec nějak něco vytvářet, bylo mi v tom dobře. Takže jsem se tomu přirozeně v rámci možností věnovala a s přibližující se maturitou jsem si víc a víc přála moci něco výtvarného studovat na vysoké škole. Že mě vzali na Akademii, a k tomu napoprvé, to byl zázrak, ve který jsem tehdy reálně nevěřila, a ještě několik dalších let mi trvalo pochopit, že tam nejsem nedopatřením. Nakonec se mi myslím podařilo najít, v čem je moje síla, a chtěla jsem a chci se výtvarnému umění profesionálně věnovat, i když to dodnes není můj hlavní zdroj obživy.
Tvoříš a žiješ v Čáslavi. Zůstala jsi „doma“ a máš tedy možnost dobře vnímat kulturní život kolem sebe. Proč je kultura i na malém městě důležitá?
Když jsem ještě pobývala v Praze, bylo pro mě samozřejmé moct si denně vybírat z nekonečné nabídky kulturních možností. Vyrazit na vernisáž, koncert, do divadla, na přednášky… a také se při tom setkávat s lidmi, kteří cítí a smýšlejí podobně jako já. Ta pražská forma zábavy, jakou jsem zažívala já, člověka přirozeně kultivovala jakoby „do šířky“. Život na malém městě je v mnohém klidnější a poetičtější, ale také dokáže nenápadně ukolébat do takové trochu lenivé stejnotvárnosti a možná uzavřenosti vůči vnějšímu světu. Proto je potřeba vnášet sem aspoň „ostrůvky“ kultury, které mohou v klidných vodách malého města představovat nové podněty, jak o životě a i o sobě přemýšlet. Našeho dvouletého syna často bereme na různé kulturní akce nejenom proto, aby např. viděl dobrý obraz a odmala kultivoval svůj vkus, ale aby se také dostával do atmosféry lidí, kteří vědomě vystupují z každodenního koloběhu a chtějí se něco dozvědět, pocítit. To je myslím strašně důležité a přála bych si nejen kvůli němu, aby těch příležitostí bylo víc.
Projekt mycelium/NOVA FORMA 2, který pořádá platforma NOVA FORMA, jehož první část bude zahájena 23. dubna příštího roku v industriálním prostoru Gumárny v Čáslavi – a posléze i jeho druhá část 7. května v multifunkčním kulturním centru Pragovka, je jiný než běžné kolektivní výstavy. Jsi jedna z jeho účastnic, čím je pro tebe zajímavý?
Tematické výstavy, které jsem dosud zažila, byly většinou zastřešené jedním společným názvem, ke kterému se přizvaní autoři více či méně vztáhli – vybrali nějaké již existující dílo ze svého portfolia, nebo vytvořili něco nového – bez významnější vzájemné interakce. Umělci na kolektivních výstavách se mnohdy osobně neznají a soudržnost výstavního projektu se utváří velkou měrou až pod rukama kurátora. Mycelium vnímám jako jiné v tom, že ty jsi jako kurátorka nejprve vybrala skupinu tvůrců a skutečně vytvořila „podhoubí“ k tomu, aby vznikl společný projekt. Začali jsme intenzivním víkendovým sympoziem s přednáškami, vedenými špičkovými odborníky, které střídala skupinová setkání se společnou aktivní imaginací a debaty na téma výstavy. Takže jsme se nejprve seznámili a společně získali jakýsi informační a zážitkový background, na kterém budeme dál stavět. Všechna díla budeme tvořit přímo pro projekt mycelium/NOVA FORMA 2 s tím, že bude existovat určitá souvztažnost výstav v Gumárně a v Pragovce – všichni vlastně vytváříme minimálně dvě spolu komunikující díla. Jsme ještě na začátku procesu, ale už teď je jasné, že se něco rodí a že to asi pro všechny účastníky bude v něčem nová a obohacující zkušenost.
Můžeš prosím vysvětlit, jak pojímáš pojem „mycelium“ a proč by tato výstava mohla být i zajímavá pro město Čáslav?
„Mycelium“ znamená „podhoubí“, odkazuje tedy k houbám, těmto zvláštním organismům, které prorůstají skutečně celým naším hmotným světem a o nichž se toho ví zatím velmi málo. Houby se v poslední době dostávají do popředí zájmu laiků i vědců, mluví se o zázračných léčivých i transformačních účincích hub, o jejich nezastupitelné roli pro ekologii v rámci celého světa, padají termíny jako „živý internet“. Na to navazuje druhá významová rovina „mycelia“, která se týká hmotné i nehmotné propojenosti světa. Že každý z nás jako jedinec je zároveň součástí lidského společenství i širokého systému bytostí, světa, vesmíru, a jako takový má vlastně potenciál tyto sféry spoluutvářet a ovlivňovat. Plánovaná výstava tyto současné myšlenkové tendence přirozeně reflektuje a je zároveň vlastně uměleckým experimentem v tom, jaký důraz klade na společné „naladění“ všech autorů i na propojení čáslavské Gumárny, jakožto velmi mladého kulturního prostoru, s mnohem známější pražskou galerií Pragovka. Takový rozsah projektu je neobvyklý nejenom v rámci regionu, ale i obecně.
Rozhovor zaznamenala Kamila Ženatá