8. listopadu 2023 od 18:30 v Klubu Gumárna v Čáslavi, Pazderského 2045
Básník Milan Ohnisko představuje je název cyklu setkání, na kterých básník Milan Ohnisko svěžím a komunikativním způsobem představuje díla autorů, kteří jsou mu blízcí. Vážně i nevážně ruku v ruce, otázky z publika vítány.
Ladislav Klíma se narodil v Domažlicích v rodině vyučeného mlynáře. Klíma byl od mládí zaujatý filosofií, chodil na domažlické gymnázium, ale v lednu roku 1895 byl vyloučen za hanlivý výrok o habsburské monarchii („Ferdinand, panovník cizí, národu českému odlehlý, studený, zůstane u Čecha vlastence vždy nenáviděným, již proto, že prvním členem nynější panující dynastie na trůně českém.”) Přestoupil tedy na gymnázium do chorvatského Záhřebu, ale ani to nedokončil a roku 1904 odjel do Prahy, kde se usadil, vedl samotářský život a začal přispívat do časopisů: např. v letech 1919–21 do Tribuny a v roce 1925 do Práva lidu. Kritizoval pozitivismus a pohrdal univerzitním akademismem. Protože neměl občanské povolání, žil jednak z dědictví po příbuzných, jednak z drobných příspěvků od přátel, mezi něž patřil i básník Otokar Březina.
Interpretovat Klímovy životní postoje je velmi obtížné, neboť se jeví jakoby rozdvojen. Jedni ho kritizují, že jeho filosofie je blasfemická a amorální (Vasil Kaprálek Škrach), naopak Otokar Březina v něm vidí silného myslitele a beletristu. F. X. Šalda ho považuje za filosofa básníka a nejvolnější filosofickou osobnost, již jsme dosud měli.
Josef Zumr to sumarizuje výrokem, že Klíma je variantou extrémního subjektivisty. Vrcholem jeho hodnocení je vyjádření prof. Zdeňka Neubaera, který napsal:
„Ladislav Klíma je jedním z největších zjevů dějin myšlení, že jeho dílo je velkou filozofií v nejsilnějším, nejvzácnějším slova smyslu, splňující nejvyšší nároky na podstatné a pravdivé myšlení. Neváhám Klímu označit za apoštola - svědka a hlasatele - vzkříšeného Boha z vlastních sil.“