Rozhovor s Magdalenou Šlajchovou


Magdalena Šlajchová je jednou z vystavujících umělkyň zapojených do projektu mycelium/NOVA FORMA 2.



Magdalena Šlajchová

*1981


Studium:

2003 – 2009 – AVU v Praze, ateliér V. Bromové a ateliér M. Knížáka

2007 – stáž FAMU, katedra fotografie

1997 – 2001 – SUPŠ, Praha, obor propagační grafika


Magdo, zajímají tě neviditelné děje, vše, co se odehrává „uvnitř“. Souvisí to i s „myceliem“?


Mycelium vnímám jako určitý, konkrétně pojmenovaný projev vědomí. Síť, která je nekonečně hustá, kde vše je vzájemně propojeno ve všech směrech.

To, že je převážně skryté, pod zemí, má své opodstatnění. Nicméně, zdá se být důležité, být si toho vědom, zvědomit si i to, co je skryté.

Pro mně všeobsáhlý pojem VĚDOMÍ, jeho stav, ve kterém se nachází a jeho rozvoj, mě dlouhodobě zajímá. Teď jej v rámci projektu mycelium/NOVA FORMA 2 nahlížím také z perspektivy, která je více uzemněná, se zemí spojená, která souvisí s konkrétními přírodními jevy a procesy. Ale v důsledku se různé náhledy právě skrze vědomí stejně setkávají. Vně i uvnitř. Skrytě i zjevně.


Co je vědomí?


Kdo ví? Já se přikláním k tomu, že vědomí je jedno jediné všeprostupující všudypřítomné pole, jakýsi nekonečný rezervoár, do kterého všichni přispíváme svou existencí, svou pozorností a všichni se společně podílíme na jeho podobě/stavu/rozvoji. Tedy, jak už bylo výše řečeno, vědomí sdílíme, vzájemně nás propojuje se vším, se všemi.

A když půjdu ještě dál, z určitého úhlu pohledu tím vlastně všichni jsme, z tohoto zdroje vznikáme a v něm i zanikáme.

Takže není to jen jakási funkce lidského mozku, ale zdá se, že člověk jako pozorovatel, který je schopen reflexe/ výpovědi, je, řekněme, nezanedbatelnou částí vědomí, tou, která si sama sebe uvědomuje. A cesta, která vede k uvědomění si, právě vede dovnitř.

Možná ještě musíme přijít s novými slovy – pojmy, kterými to lépe vyjádříme, redefinujeme.


Jak pracuješ ve své tvorbě s „vědomím“?


Myslím, že v mé tvorbě hraje klíčovou roli. Přestože používám symbolický jazyk, různé náznaky, sdělení, která často nejsou snadno čitelná. Ani nemusí být. Jako podstatné se ve výsledku stejně ukazuje, jak konkrétní věc vnitřně působí, jakou tvoří atmosféru.

Co to v pozorovateli vyvolává. Co to vyvolává ve mně v průběhu tvorby. Takže pracuju intuitivně s tím, co se zrovna ve vědomí aktuálně výrazně manifestuje, co se zevnitř vynoří. A snažím se to sdělit skrz určitou, z mého pohledu odpovídající, více či méně výtvarnou formu.





24 views0 comments