Rozhovory s umělci o výstavě mycelium / NOVA FORMA 2



Jana Babincová (*1977)


Vystudovala FaVU VUT v Brně (2006). Ve své tvorbě již řadu let pracuje s principem kódování. Písmena abecedy převádí do tvarů, zvuků či barev. Pracuje také s hudbou, pohybem, případně strukturami odvozenými z běžného života. U zrodu většiny jejích projektů je přítomna intuitivní inspirace. Následuje promyšlená cesta k realizaci, hledání principu kódování a přepisu.


Pavla Zábranská (*1985)

Je absolventkou Královské akademie v Haagu a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze v oboru grafický design (2013). Ve své tvorbě se také díky předchozímu studiu varhan na Pražské konzervatoři zabývá propojením zvuku a obrazu. Vedle výtvarné tvorby se věnuje skládání hudby pro varhany a elektronické nástroje.

-----

Rozhovor s Janou


Kamila: Jaký vidíš smyl v projektu mycelium / NOVA FORMA 2?


Jana: Přínos vidím především v propojení výtvarných principů a poznatků z jiných oborů jako psychologie, antropologie, biologie nebo fyzika. Nová forma setkání vědy a umění.

Kamila: Čím je pro tebe projekt zajímavý? Jak chápeš téma mycelium?


Jana: Láká mě především možnost nahlédnout principy mé práce z nových úhlů a poté je dále rozvíjet vlastním způsobem. Propojení s ostatními umělci tvoří unikátní myšlenkové pole, které zplodí společnou výstavu.

Rozhovor s Pavlou


Kamila: Jak vnímáš svoji účast na projektu mycelium / NOVA FORMA 2, čím tě oslovuje?


Pavla: Je to pro mě mimo jiné příležitost ke spolupráci s Janou Babincovou. Téma mycelia mě vede k dalším audiovizuálním zkoumání.

Kamila: Zvuk, hlas, tón, rytmus, vibrace... Jak to vše souvisí s myceliem?

Pavla: Zvuk, vibrace, tón, rytmus jsou neviditelné jevy a je výzvou, jak je zviditelnit. Mycelium může svým způsobem vypadat jako vizualizace zvuku. Propojení jednotlivých částí vytváří novou strukturu, kompozici, skladbu.

Kamila: Jak vytvořit mycelium akusticky?

Pavla: Mým hlavním tématem zpracování je „akord“. Vnímám úzké provázání mezi principem mycelia a vztahů mezi tóny. Stejně jako podhoubí a houby mají vztahy jedna s druhou, propojené neviditelnou sítí, v hudbě jsou to tóny, které spolu rezonují a propojují se v akordy. Mycelium je shluk vzájemně propojených vláken. Akord je označení pro souzvuk tří a více současně znějících různých tónů uspořádaných dle určitého systému.


--------


Jana Babincová, Pavla Zábranská

AKORD

Audiovizuální projekt – prostorová instalace zvuku, objektu a grafiky.

Na výstavě mycelium / NOVA FORMA 2 představují autorky svůj nový projekt AKORD, který vznikal během dlouhodobé vzájemné inspirace a předáváním si tvůrčích podkladů, jejich rozvíjením a propojováním. Šest originálně zkomponovaných skladeb – akordů – je divákům zprostředkováno nejen interaktivně zvukem, ale také v abstraktní výtvarné formě.



-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



Jakub Grosz (*1985) Vystudoval výtvarné umění a experimentální média na Prague City University (2021). Jeho tvorba je primárně zaměřena na hledání nových forem propojení pokročilých skenovacích a zobrazovacích technologií v interaktivních systémech. Minimalistické prostorové struktury jeho instalací otevírají v kontrastu s komplexními multidimenzionálními transformacemi surových vstupních dat nový prostor pro vnímání nekonečnosti reality a reality nekonečna.


Jiří Vyskočil (*1984)

Vystudoval informatickou fyziku na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze (2019). Zabývá se zkoumání stavů látky v přítomnosti extrémních elektromagnetických polí pomocí rozsáhlých simulací a jejich zpracovávání pomocí moderních technik programování a vizualizace v rámci 3D světů. V současnosti působí v Center for Advanced Systems Understanding, (Centrum pro porozumění komplexním systémům) v Görlitzu.


-------


Rozhovor s Jiřím


Kamila: Jak se stane, že se fyzik stane součástí výtvarného projektu? Jaký máš vztah k výtvarnému umění? Je ti téma „mycelium“ blízké?


Jiří: S Jakubem Groszem jsme spolupracovali i na předcházejícím projektu Horizont událostí v galerii DOX v roce 2017. Kromě fyziky mě vždycky bavila vizualizace fyzikálních procesů, které vědec zná jen skrze rovnice a koncepty, neboť to jsou věci, které neexistují „reálně“ – nemůžeme si na ně sáhnout –, a přitom to jsou principy, jež ovlivňují vše, co se kolem nás děje. Do našeho vědomí se dostávají prostřednictvím složité matematiky. Ale složitou matematiku většina z nás nechápe a nikdy chápat nebude, té se člověk musí věnovat odmala a neustále. Vždycky mě zajímalo, jak tyto složité komplexy vyjádřit pomocí obrazů, ilustrací a grafů – proto jsem se v rámci výzkumu zabýval vizualizací fyzikálních dat. Mycelium je struktura, která se dá dobře vyjádřit tímto způsobem.


Kamila: Co je pro tebe „mycelium“?

Mycelium je síť, v které jsou nepochybně zákonitosti – matematické principy. Nabízí se určitá podoba s neuronovou sítí. Propojování. Jistým způsobem sama sebe organizující inteligence. Vnitřní rozhodovací proces, který je předprogramovaný v buňce pro interakci s podmínkami prostředí, jehož realizace tvoří život.

-------



Jakub Grosz, Jiří Vyskočil

TRIP 2022

Multimediální instalace, 3D senzory TRIP je soubor pěti interaktivních instalací, které prostřednictvím trojrozměrného snímání v reálném čase transformují dění v prostoru do psychadelických forem a myceliárních stuktur. TRIP 1 zobrazuje tyto formy ve virtuální realitě. TRIP 2 a 3 mapují průměty struktur na projekce na podlahu, zdi a strop. TRIP 4 zobrazuje dění uvnitř a vně objektu tvořeného smyčkou čtyř monitorů. TRIP 25 přenáší abstrahovanou realitu na dvacet pět monitorů uspořádaných do zárodku myceliální sítě ve formě otisku celulární automaty. Pohyb návštěvníků ovlivňuje evoluci systémů, které zprostředkují zážitek přechodu mezi fázemi TRIPU.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



Marie Ladrová (*1981)


Vystudovala AVU v Praze (2012). Malířka, muzikantka, učitelka, kuchařka. Maluje obrazy technikou akvarelu z vlastnoručně vyrobených barviv. Vyrábí objekty z hubky – materiál z choroše troudnatce kopytovitého –, ze kterého se v minulých dobách šily čepice, klobouky a kabelky. Skládá hudbu pro svou kapelu MR. Učí malbu. Vaří.


Mycelium je podhoubí – to, co je skryté pod povrchem, žije ve tmě. Žije v zemi – v živé zemi. Vše spojuje. Jakmile ho odhalíme, uschne. Na povrchu nemůže žít. Potřebuje skrytost! Podhoubí je podvědomí, naše sny. Některé sny se s námi chtějí spojit a dostat se ven. Pak už nejsou snem, vyloupnou něco, co už nemá být skryto.

Slovy Olgy Tokarczuk: Podhoubí se podobá plísni, je bílé jemné a studené, podzemní měsíční svit. Jemné ažury stélky, kluzké pupínky světa!


--------------------------


Rozhovor s Marií


Kamila: Téma mycelium je ti blízké. V tvých s lehkostí malovaných akvarelech jsem na čáslavské výstavě obdivovala motiv hub. Čím tě houby přitahují?

Marie: Houby jsou pro mě velice staré a inteligentní bytosti, které osídlily naši matku zemi dávno před námi. Vždy jsem z nich měla tajemný pocit, který se neustále prohlubuje – tím víc, čím více s nimi žiji ve svém vědomí. Dalo by se říci, že ve mně vzbuzují i strach.

Naučila jsem se postupně proměňovat svou mysl při hledání hub a jejich zpracovávání; zjistila jsem, že jsou se mnou spojené, že se dotýkají mé mysli více než bych dokázala dříve připustit. Mají nejrozmanitější komunikační cestu – plodnice, tak formálně různé, tuším, že pro každého člověka nějakou. Často se mi stane, že najdu tu, po které toužím – ne však na úrovni chtění, ale spíše tušeného přání. Chutí, vůní, barvou se dostane do mého těla a tím i do mysli, snů a vizí. Není potřeba používat psilocybin a jiné látky, aby se tak dělo.

S houbami se přitahujeme navzájem. Cítím se spíše, jako jejich žák a zároveň i ony se ode mě učí, zajímá je totiž vše, co se zde na zemi vyskytuje; jsou to mimozemšťani, kterým se u nás hodně zalíbilo!

Kamila: Jak vnímáš a prožíváš svoji účast na projektu mycelium / NOVA FORMA 2?

Marie: Velice důležité to pro mě je! Musela jsem trochu vystoupit ze své cely (mám ateliér v bývalé cele předběžného zadržení), což je i nepříjemné – a jsem za to vděčná, jelikož nepříjemnosti otevírají další cesty. Začala jsem uvažovat nad autorstvím, individualitou a společenstvím. Zároveň mohu zkoumat, jak by mohlo i nemohlo fungovat umění dohromady, bez autorů-individualit, to je téma, které mě hodně zajímá. Jak a proč lidé – umělci – tvoří společně. Zda se můžou vědomě vynořit ze sebe a stát se na chvíli součástí pole, tedy mycelia. Jsem velice ráda, že jsem součástí tohoto projektu.

-----------


2021 – ∞

ušité z troudnatce kopytovitého, 70 x 50 x 40 x 50 cm, započato roku 2021

Okarína ze sna

Pálená barvená hlína,futrál z troudnatce kopytovitého,11 x 8 x 8 cm, 2022



-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Lucie Nováčková ( *1989)


Je absolventkou brněnské FaVU (2010). Její současná práce zahrnuje tři důležité aspekty: zájem o transcendenci a nutnost teoretického i osobního odůvodnění výsledku, důkladnou znalost textilní technologie, která je základním principem jejích uměleckých děl, a bytostná malířskost jejích prací, jež je tím či oním způsobem přítomná i v minimalistických, avšak rozměrných instalacích. Lucie využívá tradiční rukodělné techniky, které postupně redukuje k minimalistickému výrazu. Někdy je obohacuje o principy spojované s malířstvím, naopak svoji malířskou tvorbu oživuje zdáním pohybu pramenícího ze zkušenosti práce s textilem.


-----


Rozhovor s Lucií


Kamila: Rupert Sheldrake, anglický biochemik a fyziolog rostlin, se zabývá tématem morfické rezonance, což je pojem, kterým nazývá pole působení a vlivů. Čím je toto téma pro tebe zajímavé?


Lucie: Ruppert Sheldrake vytvořil teorii, která je pokládána za „spornou“– mimo jiné v ní tvrdí, že „příroda a vše, co je v ní, má zvyky, je prostoupena jakýmsi sebeorganizujícím se morfickým polem“, které určuje chování menších i větších systémů v ní. Já se na to nedívám jako na nějaká obecně platná tvrzení, ale jako na metaforu, která se pokouší osvětlit nebo přiblížit děje v přírodě. Metafory strojů, procesů, neustálého vývoje v jeho práci vystřídala metafora zvyku-patternu-vzoru, podle nějž se věci dějí. Vzhledem k tomu, že se dlouhodobě zabývám paralelou procesu tkaní a vlastní mysli, je dost přirozené, že jeho pojetí mi je blízké. V době, kdy jsem tuhle paralelu začala zkoumat, jsem práci Rupperta Sheldrakea neznala, vycházela jsem spíše z přechodových rituálů přírodních národů a toho, co se s námi děje, pokud neustále opakujeme řadu drobných úkolů, přičemž proces tkaní je viditelnou metaforou. Metafora tkaní a lidského vědomí se objevuje snad ve všech mytologiích světa. Tak se nějakým způsobem stalo, že po letech, kdy jsem si jeho práci objevila, více či méně vystihovala to, k čemu jsem došla z jiných východisek a vlastního sebezkoumání, což je pro mě velice důležitá součást tvorby, reflexe vlastních myšlenkových procesů a jejich analýza až k samotnému principu, který vnímám často vizuálně.


Kamila: Jsi jedna z „myceliární sítě“ autorů projektu mycelium / NOVA FORMA 2. Jak vnímáš tento proces?

Lucie: Jako nejpřínosnější vnímám fakt, že přestože jsem velkou část vystavujících neznala, podařilo se prostřednictvím úvodního sympozia vytvořit platformu, na které můžeme sdílet své přístupy k tématu. Nejedná se jen o skupinovou výstavu, kdy vytváříme díla na nějaké téma, ale opravdu se podařilo vytvořit jistá propojení, nové souvislosti. Musím přiznat, že pro mě byly vždy takovéto kolektivní přístupy poněkud podezřelé, bývá pro mě těžké se v té zahleděnosti do vlastní práce nalaďovat na přístupy jiných, jsem velký sólista. Tady ale musím říct, že napojení a vytvoření spolupracující skupiny fungovalo natolik, že jsme si princip „budování výstavy vědomím skupiny“ půjčili do Pragovky jako princip tvorby výstav pro tento rok.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Kateřina Strach Tichá (*1987)


Vystudovala AVU v Praze (2013) a od té doby se věnuje sochařské tvorbě s přídechem intermediality. Potřebuje zastavení se v klidné soustředěné práci v ateliéru. Kromě „volných věcí“ se zabývá také klasickým sochařským portrétem. Pro její tvorbu je charakteristická jednoduchost formy, jejíž obsahové a pocitové vrstvy dozrávají v pozorovateli až postupně.


Mycelium je pro mě neviditelné spojení. Komunikace světa se světem na úrovni tak jemné, že překračuje hranice hmoty a racionálního chápání. Síť, která zdánlivě autonomní říše propojuje v JEDNO.

Dva objekty – Mycelium I (Gumárna) a Mycelium II (Pragovka) – formálně vycházejí ze stejného principu. Ten první, propletenec z přírodních větví, působí na první pohled živěji, organičtěji, druhý je jeho protipólem v techničnosti materiálu, jímž jsou plastové trubky a dráty. Pro oba hraje důležitou roli světlo, oba zpřítomňují křehké napětí mezi hmotou a dotykem neviděného.


-----


Rozhovor s Kateřinou


Kamila: Projekt mycelium / NOVA FORMA 2, který pořádá platforma NOVA FORMA, jehož první část začne 23. dubna 2022 v industriálním prostoru Gumárny v Čáslavi a druhá část 7. května v multifunkčním kulturním centru Pragovka, je jiný než běžné kolektivní výstavy. Jsi jedna z jeho účastnic, čím je pro tebe zajímavý?

Kateřina: Tematické výstavy, které jsem dosud zažila, byly většinou zastřešené jedním společným názvem, ke kterému se přizvaní autoři více či méně vztáhli – vybrali nějaké již existující dílo ze svého portfolia, nebo vytvořili něco nového – bez významnější vzájemné interakce. Umělci na kolektivních výstavách se mnohdy osobně neznají a soudržnost výstavního projektu se utváří velkou měrou až pod rukama kurátora. Mycelium vnímám jako jiné v tom, že ty jsi jako kurátorka nejprve vybrala skupinu tvůrců a skutečně vytvořila „podhoubí“ k tomu, aby vznikl společný projekt. Začali jsme intenzivním víkendovým sympoziem s přednáškami, které střídala skupinová setkání se společnou aktivní imaginací a debaty na téma výstavy. Takže jsme se nejprve seznámili a společně získali jakýsi informační a zážitkový background, na kterém budeme dál stavět. Všechna díla budeme tvořit přímo pro projekt mycelium / NOVA FORMA 2 s tím, že bude existovat určitá souvztažnost výstav v Gumárně a v Pragovce – všichni vlastně vytváříme minimálně dvě spolu komunikující díla. Jsme ještě na začátku procesu, ale už teď je jasné, že se něco rodí a že to asi pro všechny účastníky bude nová a obohacující zkušenost.

Kamila: Můžeš vysvětlit, jak pojímáš pojem „mycelium“ a proč by tato výstava mohla být zajímavá i pro město Čáslav?

Kateřina: „Mycelium“ znamená „podhoubí“, odkazuje tedy k houbám, těmto zvláštním organismům, které prorůstají skutečně celým naším hmotným světem a o nichž se toho ví zatím velmi málo. Houby se v poslední době dostávají do popředí zájmu laiků i vědců, mluví se o jejich zázračných léčivých i transformačních účincích a o jejich nezastupitelné roli pro ekologii v rámci celého světa, padají termíny jako „živý internet“. Na to navazuje druhá významová rovina „mycelia“, která se týká hmotné i nehmotné propojenosti světa. Že každý z nás jako jedinec je zároveň součástí lidského společenství i širokého systému bytostí, světa, vesmíru, a jako takový má vlastně potenciál tyto sféry spoluutvářet a ovlivňovat. Plánovaná výstava tyto současné myšlenkové tendence přirozeně reflektuje a je zároveň vlastně uměleckým experimentem v tom, jaký důraz klade na společné „naladění“ všech autorů i na propojení čáslavské Gumárny jakožto velmi mladého kulturního prostoru s mnohem známější pražskou galerií Pragovka. Takový rozsah projektu je neobvyklý nejenom v rámci regionu, ale i obecně.


-----



Kateřina Strach Tichá

Mycelium II

kombinovaná technika (al-pex trubky, drát, plastové spojovací pásky, UV barva, UV osvětlení)

2022

310 x 260 x 190 cm

foto viz příloha


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Magdalena Šlajchová (*1981)


Studovala AVU v Praze (2009). Ve své tvorbě používá různá média. Recykluje rozmanité předměty a materiály. Vytváří objekty ze starého nábytku a z jeho fragmentů sestavuje instalace, v kterých navozuje specifickou atmosféru. Používá i jiné výrazové prvky a média, např. světlo, vodu, video, fotografie aj. Pozoruje vnitřní stavy, procesy a struktury – a zkoumá, jak se zevně manifestují. Následně hledá způsob, jak vše pozorované a zkoumané ztvárnit.

Magdalena vnímá mycelium jako určitý, konkrétně pojmenovaný projev VĚDOMÍ. Jako živou tkáň a zároveň i informační síť pro přenos a zároveň jako vyživující tkáň, která je nekonečně hustá, v které je vše vzájemně propojeno. V dvoudílné instalaci „Mycelium-vědomí 1/ Přijímač“ a „Mycelium-vědomí 2/ Vysílání“ se zobrazuje princip jednoty a princip rozmanitosti. Princip všeho obsaženého ve všem. Velké struktury a formy se opakují v malém – fragmentují se ven, skládají se do sebe, souvisí spolu, jsou spolu provázány, ovlivňují se navzájem. Tvoří se zde prostředí pro přenos i růst. Za vším je jedno všeobsáhlé všeprostupující pole VĚDOMÍ.


------


Rozhovor s Magdalenou


Kamila: Zajímají tě neviditelné děje, vše, co se odehrává „uvnitř“. Souvisí to i s myceliem?

Magdalena: Mycelium vnímám jako určitý, konkrétně pojmenovaný projev vědomí. Síť, která je nekonečně hustá, kde vše je vzájemně propojeno ve všech směrech.

To, že je převážně skryté, pod zemí, má své opodstatnění. Nicméně, zdá se být důležité, být si toho vědom, zvědomit si i to, co je skryté.

Pro mně všeobsáhlý pojem VĚDOMÍ, jeho stav, ve kterém se nachází, a jeho rozvoj mě dlouhodobě zajímá. Teď jej v rámci projektu mycelium/NOVA FORMA 2 nahlížím také z perspektivy, jež je více uzemněná, spojená se zemí, která souvisí s konkrétními přírodními jevy a procesy. Ale nakonec se různé náhledy právě skrze vědomí stejně setkávají. Vně i uvnitř. Skrytě i zjevně.


Kamila: Co je vědomí?

Magdalena: Kdo ví? Já se přikláním k tomu, že vědomí je jedno jediné všeprostupující všudypřítomné pole, jakýsi nekonečný rezervoár, do kterého všichni přispíváme svou existencí, svou pozorností a všichni se společně podílíme na jeho podobě/stavu/rozvoji. Jak už bylo výše řečeno, vědomí sdílíme, vzájemně nás propojuje se vším, se všemi. A když půjdu ještě dál, z určitého úhlu pohledu tím vlastně všichni jsme, z tohoto zdroje vznikáme a v něm i zanikáme.

Takže není to jen jakási funkce lidského mozku, ale zdá se, že člověk jako pozorovatel, který je schopen reflexe/výpovědi, je nezanedbatelnou částí vědomí, tou, která si sama sebe uvědomuje. A cesta, která vede k uvědomění si, právě vede dovnitř. Možná, že ještě musíme přijít s novými slovy – pojmy, kterými to lépe vyjádříme, redefinujeme.

Kamila: Jak pracuješ ve své tvorbě s vědomím?

Magdalena: V mé tvorbě hraje klíčovou roli. Přestože používám symbolický jazyk, různé náznaky, sdělení, která nejsou snadno čitelná. A ani nemusí být. Jako podstatné se ve výsledku stejně ukazuje, jak konkrétní věc vnitřně působí, jakou tvoří atmosféru. Co v pozorovateli vyvolává. Co vyvolává ve mně v průběhu tvorby. Takže pracuju intuitivně s tím, co se zrovna ve vědomí aktuálně výrazně manifestuje, co se zevnitř vynoří. A snažím se to sdělit skrz určitou, z mého pohledu odpovídající, více či méně výtvarnou formu.

----------


Magdalena Šlajchová

Mycelium – vědomí 2/ Vysílání

kombinovaná technika – nábytek, dřevěné předměty a fragmenty, osvětlení, 2022,

193 x cca180 x cca 220 cm


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Pavel Ticho(ň) (*1980)


Studoval na pražské Akademii výtvarných v Praze (2006). Jeho autorský přístup se vyznačuje až výbušnou kreativitou s volným pohybem a otevřeností mezi médii. Ignoruje zažitá schémata umělecké scény, vědomě relativizuje roli umělce, k níž se také vyjadřuje v mnohých ze svých prací.

Jeho hravý, ironizující, až subversivní přístup se objevuje v médiu instalace, objektu, malby i performance.“ (František Kowolowski v textu k výstavě v G99, Umění, kterému nikdo nerozumí, není umění, 2014.)


-----


Rozhovor s Pavlem:


Kamila: Co je pro tebe mycelium?


Pavel: Vidím spory, co spolykaly svět, bez chuti a bez zápachu předou fosforeskující řeč.


------


Mycelium/Podhoubí

Sen, serotonin, síran, sráč A.

Instalace tvořená sestavou chemického skla demonstruje laboratorní pokus (experiment) o uchopení současné (ne)rovnováhy přírodních a artificiálních procesů v galerijních podmínkách blížících se vyčerpání.


Hlavní chemická sloučenina pokusu je H2O (voda), je krví sestavy, koluje uvnitř prostředí a je také hlavní chemickou sloučeninou podmiňující život na zemi. Součástí sestavy je zásobník se síranem měďnatým (Skalice modrá) CuSO4.5H2O, který průběžně kontaminuje prostředí.


Síran měďnatý se používá v bazénové chemii a jako postřik pro své ničivé účinky s nimiž hubí řasy, sinice a houby (plísně).

---------


Pavel Ticho(ň)

Sen, serotonin, síran, sráč A.

kombinovaná technika (hliník, ocel, chemické sklo, voda, síran měďnatý, pohybové čidlo, čerpadlo)

2022

300 x 200 x 100 cm


Sen, serotonin, síran, sráč B. kombinovaná technika (hliník, ocel, chemické sklo, voda, síran měďnatý, pohybové čidlo, čerpadlo)

2022

300 x 200 x 100 cm


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



Kamila Ženatá (*1953)


Vystudovala AVU v Praze (1979). Ve své tvorbě se soustavně zabývá dvěma hlavními směry. Jedním z nich je paměť, vzpomínky, sny, sítě vztahů a vlivů, oblast nevědomí — principy, které působí mimo prostor a čas. Druhým směrem je sledování a zaznamenávání „přírodních“ jevů a stavů. Společné pole obou zájmů tvoří chápaní světa jako cyklu proměn, energií, které se plynule transformují jedna v druhou, v příbězích, souvislostech a nevyslovitelném koloběhu v řádu.


Mycelium – propojenost, morfická rezonance, systém matrixu, synapse, princip, neviditelnost, mapy, posvátná geometrie, vzorce, informace, živý vesmír, sny, mody vědomí, superpozice stavů, skryté dimenze, transformace, sounáležitost, sítě, podzemí, biotechnologie, kořeny, nevyslovitelnost, inteligence, akineta, prázdnota, forma, energie, nedvojnost, archetypy, nahoře-dole, kosmická hra, zdroj, DNA, tendence, panpsychismus


Co všechno víme a co všechno nevíme?

Co si myslíme, že víme, a co se nám zdá?

Jaká je spolehlivost našeho poznání? Těžíme z hlubin nevědomosti, nebo směřujeme od oddělenosti k jednomu vědomí?

Myriády otázek odjakživa hledají smysl života a roli jedince v nekonečném vesmíru.

Co je ale realita?

Přestože jsme spoutáni sítí všemožných vlivů, událostí, traumat a DNA, podílíme se vědomě na svých životech?

Mycelium jevů a vztahů – síť, která má víc tendenci k životu, nebo ke zkáze?


Zdá se jí sen.

Je na lodi, kterou unáší rozbouřená voda.

Ví, že potřebuje loď obrátit a plout ke zdroji.

Řekly jí to houby.



Kamila Ženatá

Mycelium, cyklus obrazů, 150x120

Akryl, plátno

2022












6 views0 comments